Honzíkova cesta aneb jak těžké je hluboké intimní napojení člověka s člověkem

Honza mně požádal, abych zveřejnil něco jako jeho zpověď. Píše se v ní o jeho zbabělosti. Nemyslím, že je na tom něco zbabělého. Naopak, cítím, že to je odvážný akt. Cítím, že Honza je hrdina bez bázně a hany, který bojuje s nějvětšímy obry a nástrahami, které může život nabídnout. Ony jsou skryty v dosud nepoznané intimitě. Schované hluboko uvnitř. Jsou nejbolestnější. Toužíme po tom být milováni a toužíme po tom milovat. Ale nevíme, jak to udělat. Jak rozmotat vlastní nevědomí, vlastní iluze. Honza dle mého hlubokého pocitu bojuje s iluzemi, bojuje s iluzí, že neni milován, bojuje s iluzí, že je možné dosáhnout hlubokého vztahu jinak než intimním napojením, bojuje s iluzí svého vlastního světa, kde je plno bojů, zbabělostí, utrpení, nepřijetí.
Jsou to iluze, je to jen hluboký program, který blokuje opravdovou intimitu. Možná tento program jsou poslední dveře před velikým přijetím sebe sama.
Honza nemá tyto iluze a sebetrpitelské hry vůbec zapotřebí. Je to hodný člověk, v krizi je to největší přítel, pomohl tolika lidem a nic vlastně za to nechtěl.
Je to mimořádný člověk a proto i jeho zápas je mimořádný.
Je to osobnost.
Je to člověk do nepohody, je to člověk do mimořádných životních situací, je to člověk – válečník, archetyp lovce, který ochrání svoji jeskyni a svůj kmen.
Ale v tom je jeho utrpení. Jakmile vejde do své rodné jeskyně, do svého lůna, do své intimity, neumí odložit zbraně, neumí odložit svůj talent válečníka, svoji velikou osobnost, své hrdinství.
Je to veliký muž, a proto je to pro něj tak těžké.
Tantra je lůno, tantra je matka, tantra je milenka, tantra je jeskyně, kam je potřeba přijít nahý beze zbraně.
Modlím se, aby se mu to podařilo.
Igorek
P.S. Honzova zpověď je přiložena

O strachu, nejistotách i jistotách, o zbabělosti apod. aneb o tom, co tantra nemilosrdně v člověku odhalí.

Byl jsem vychován a žil tak, že nesmím nikdy projevit slabost a musím pečlivě skrývat, co se ve mně odehrává, a to především před ženami. Dobýval jsem jeden úspěch za druhým (v práci i u žen) a krmil tak své ohromné, věčně nenažrané ego. O bolesti některých ran a utrpěných porážkách jsem věděl jenom já, protože jsem je dovedně maskoval srandičkami a mnohomluvností. Jen pár přátel poznalo, že když je mi „sluníčkově“, tak toho moc nenamluvím, ale když je mi OUVEJ, tak jsem přehnaně ukecanej.

Jedním z pozitivních výsledků transformace v Lažánkách je to, že pocity vyvolané mou nejtěžší a nejbolestivější porážkou v životě nechci v sobě ukrývat, ale naopak je chci sdílet.

Se životem jsem se nemazlil a on se mnou také ne. Stal jsem se tvrdým hochem s pevnou hradbou kolem svého srdce.
Celý život mne však pronásledoval strach, že za slupkou tvrdého chlapa někdo objeví mou citlivou, možná až přecitlivělou duši. Ale žil jsem také s tajným přáním, abych se mohl někdy doopravdy projevit. V „normálním“ mém životním prostředí tvořeném prací (jsem typický workholik) a krátkodobými láskami i v prostředí mých oblíbených adrenalinových sportů jsem se naučil řešit jakékoliv konflikty racionálně a bolest efektivně překonávat. Úspěšně jsem řešil vnitřní konflikty vyplývající z mé schizofrenní vnitřní a vnější podoby, ale čím jsem byl starší, tím se víc a víc objevoval deprimující pocit vnitřní prázdnoty.
Nastal vhodný čas pro postupné poznávání, že moje interpretace toho, co nazýváme štěstí, je blud!

Stejně tak, jako ten kdo alespoň pět minut před smrtí pozná boha, dostává šanci k prozření, tak jsem dostal šanci k prozření ve svých „pěti minutách“ před smrtí tím, že jsem mohl absolvovat lažánecké programy. Trvalo to dlouho a prožil jsem mnoho bolestivých okamžiků, když se kousek po kousku prolamovaly hradby kolem mého nitra než jsem dostal odvahu poprvé se trochu otevřít druhému člověku.

A bůh mi hned připravil první zkoušku nové dospělosti. Po několika lažáneckých „romancích“ jsem poznal při Reiki 3a ženu, která mne přijala takového jaký jsem a dokázala tak, že strach zmizel a já mohl prožít poprvé v životě lásku se vším všudy.

V průběhu vztahu se však objevil druhý strach. Nečekaně se vynořil strach z nejistoty, kdy náš vztah skončí pro náš velký věkový rozdíl. A tento nový strach po čtyřech letech totálně zahubil u mé partnerky lásku. Přestala mít sílu s mým strachem bojovat osamoceně, protože já ji nijak nepomáhal. Tak jsem u zkoušky propadl.

Ale částečné prozření nastalo. Došlo mi, že:
Skutečná láska může vzniknout jenom v prostředí totálního otevření se!
Každý vztah provází nejistota.
Nepřijetí této nejistoty zahubí i nejsilnější partnerský vztah.
Nejistota je hnacím motorem pro vciťování se do pocitů partnera!

Prohru u zkoušky jsem neunesl a ještě více se vnitřně opevnil. Oba strachy mi zabránily začít další plnohodnotný partnerský vztah. Jakmile vznikla příležitost se svých strachů léčebnou láskou zbavit, já okamžitě zbaběle utekl.
Vytvořil jsem si svůj iluzorní svět, do kterého jsem se uchýlil a mysl mne zcela ovládla. Lažánecké programy, zejména Reiki programy a Mysterka však na mně velmi usilovně pracovaly dál, a tak zcela nepozorovaně mi bůh předložil další zkoušku.

Začátek byl stejný: o hodně mladší partnerka, otevření se. Láska. Konec je také stejný: partnerka odmítla mi jednostranně pomáhat se mých strachů zbavit a nepřímým, ale razantním způsobem vztah ukončila. A při tom jsme byli oba jenom krůček od vítězství! Dokonce jeden strach byl již definitivně poražen.

Takže opět jsem u zkoušky propadl, ale nastalo další prozření:
Buď přijmeš druhého takového jaký je celkově nebo do vztahu nechoď.
Láska stojí za to, aby se člověk vzdal části své svobody, ale musí přijmout i odpovědnost za následky takového rozhodnutí.
Rozhodnutí vzdát se části své svobody musí být vědomá volba.
Odmítne-li se části své absolutní svobody vzdát jeden z partnerů, láska sice může zůstat, ale láskyplný partnerský vztah ztratí šanci naplňovat srdce obou štěstím.

Vím, že mi bůh a Lažánky připraví třetí zkoušku, nevím sice jakou, ale vím, že nejsem dost silný, abych ji absolvoval sám. To přijetí své slabosti je mým osobním vítězstvím. Poznal jsem, že tantrická duchovní cesta je nejlepší způsob jak se zbavit osobních strachů. Poznal jsem, že v programových lekcích je každý partner sám a musí mít od druhého partnera plnou svobodu k dosažení léčebného prožitku. Zaskočilo mne poznání, že k účasti v tantrické škole nezbytně potřebuji prostředí láskyplného partnerského vztahu, kde sice přijmu nejistoty, které provázejí každý vztah, ale i to, že něco postrádat ve vztahu nemohu:

Jistotu, že jsme v Lažánkách jeden pro druhého tou nejdůležitější osobou. Jistotu, že můžeme spolu otevřeně sdílet své i ty nejintimnější prožitky. Jistotu láskyplné partnerské blízkosti připravené ke vzájemné podpoře.

Potřebuji mít ale i jistotu, že když se vztah dostane do krize tak Igorek, Monika a ti členové skupiny, kteří nás dobře znají, nám dají podporu k jejímu překonání nebo alespoň pomohou svou podporou k tomu, aby jeho ukončení nebylo tak bolestivé . Tuto podporu jsem necítil, a tak jsem na společných sdíleních nezvykle mlčel a když si partnerka svobodně zvolila jiného tantrického partnera a její volbu jsem vnitřně neunesl, vzdal jsem svůj boj a hodně zbabělým způsobem taky vzdal další účast v lažánecké Tantrické škole. Tento útěk je má největší životní porážka a co se mnou udělá, neumím ani odhadnout, ale vím, že boj se svým strachem nesmím vzdát! Otevřené nahlédnutí do dosud ukrytých částí mé osobnosti a postupné přijetí sebe sama i v té „nemarketingové“ podobě mi umožní jít do toho později znovu.

S láskou Honza

P.S. Tím se omlouvám všem, s kým jsem se nerozloučil a ze srdce přeji celé skupině, abyste svoje krize překonávali s větší úspěšností než já. Odchod ze školy je má volba, jejíž příčinou je má nepřipravenost respektovat pro mně velmi bolestivou volbu druhého člověka. Mám Vás Igorku, Moniko i všechny Vás, krásné bytosti tvořící skupinu Tantrické školy v Lažánkách stále moc rád a za všechno co jste mi předali vřele děkuji.
A NENÍ TO FRÁZE, VĚŘTE MI TO, PROSÍM !!!!