Trpět nebo si hrát?

Pokud něco civilizace udělala špatného ve vztahu k životu, tak je to, že máme k životu postoj, který není životný, že je potlačující život, obětujeme se, trpíme. Někteří dokonce rádi trpí.

Martin: Když se muž se ženou v páru vyhýbají právě těm malým denním hádkám, odloučení a pokud to nastane, tak to pojmenovávají jako hroucení vztahu, tak to vlastně tak není, protože jestli to chápu dobře, tak tantra je i toto, taková ta druhá polarita tantry, možná získání energie, chuti na toho druhého potom.

Shunyam: Moc té otázce nerozumím.

Martin: Když se lidé ve vztahu poškádlí nebo se i trošku pohádají, případně na chvíli rozejdou, řeknou si, že dnes nebudou spolu a citově to trochu bolí, tak většinou v dnešní době to pár pojmenuje tak, že jejich vztah, jejich láska, jejich cit trpí.

Shunyam: Záleží na základním nastavení v životě a k životu. Jsou lidé, kteří mají podivný vztah k životu. Jsou lidé, kteří budou trpět za jakékoliv situace, budou trpět, když jsou spolu a budou trpět, když jsou od sebe, protože utrpení je v nich, je to jejich základní kód. Sní jablko a budou trpět, sní cokoliv jiného a mohou trpět. Všechno může být záminkou pro utrpení.
A proto je důležité, než se budeme bavit o čemkoliv jiném, o prožitcích, o vztahu, nejdříve zrušit, dekódovat, deprogramovat, vyčistit tento základní postoj člověka k životu. Mám-li základní postoj naučený, vypracovaný třeba rodinnou, rodovou zátěží, mám-li naučen vztah, že všechno je utrpení nebo že všechno je tragédie, tak i bude tragédie, i bude utrpení mé setkání s partnerkou nebo s partnerem. Je potřeba dekódovat ten neživotný postoj k životu.
Pokud něco civilizace udělala špatného ve vztahu k životu, tak je to, že máme k životu postoj, který není životný, že je potlačující život, obětujeme se, trpíme. Někteří dokonce rádi trpí. Dokonce i sexuální praktiky jsou často utrpení. Lidé neumí být spolu a cítit se hezky bez toho utrpení. Nemluvím o ozvláštnění a o hrách, které je možné probouzet v čemkoliv, i v milostných aktech, nemluvím o kreativitě, o záměrných protikladech. Mluvím o základním postoji. Člověk může mít životní vztah k životu a zároveň si hrát. Takže výchozí vztah je – co cítím v sobě a co cítím k mému životu a je-li tento vztah narovnán, tak se projeví do vztahu vyššího řádu, a to je do vztahu k nějaké milované bytosti. A v rámci tohoto vztahu, v rámci tohoto narovnání pak všechno bude v pořádku, všechno bude hra, která bude podporovat energii.

Když se od sebe vzdálíme, je to ten odvratný moment, s jakousi hravostí se třeba i pohádáme, s jakousi hravostí si nebudeme dovolovat, odmítneme se. Ale budeme vědět, že to je jenom forma lásky, že budeme chtít vybudovat z toho setkání nějaký příběh, nějaký prožitkový scénář. Člověk nejdříve musí ucítit hlad, zažít hlad a pak si pochutnat na jídle. Je to o umění prožitku, že se učíme prožívat, učíme se umění prožitku. Součástí toho umění je nabídka protikladu, nabídka toho, že žena není, muž není, že je potřeba počkat, najít ten pravý čas pro setkání. Tantra je, když člověk vytváří prožitkový scénář, ať už vědomě nebo nevědomě. Rozhodně tantra není, když lidé cítí utrpení nebo cítí obětování ve vztahu nebo v intimních chvílích. Ale tantra může být, když použiji utrpení jako hru pro to, abych si více uvědomil život. Může to být jako protiklad položený.